O existenci opičího parku jsme se dozvěděli docela náhodou díky jedné z nejužitečnějších stránek pro cestování po Japonsku - Japan Guide. V předvečer plánovaného výletu na Fušimi Inari jsme se dívali na web s tím, že když nám zbyde čas, mohli bychom zopáknout návštěvu bambusového háje v Arašijamě, protože když jsme tam byli naposled, byli jsme tak promoklí, že jsme se víc soustředili na soukromé bazény ve vlastních botách než na bambus. Hledali jsme cestu, jak se nejlépe dostat jen k bambusům bez nutnosti absolvovat dlouhou pouť po okolních chrámech, kterou jsme si dali minule. A ejhle, v doporučených místech v okolí se nám ukázal jakýsi opičí park. Vypadal zajímavě, tak jsme si ho zapamatovali pro případ, že by nám náhodou zbyl čas i na něj. Nakonec jsme se k opičímu parku dostali zhruba hodinu před zavíračkou, tak jsme ho vyzkoušeli.
Návštěvníka parku nejprve čeká docela dlouhý výšlap na vrchol hory, kde se nachází jádro parku a samotné opice. Převýšení, které je potřeba nastoupat, je asi 150 metrů a trvalo nám to minimálně půl hodiny. Po absolvování celé pouti branami na horu ve Fušimi Inari a okruhu bambusovým hájem ve stejný den to pro nás byla docela výzva. Cestu ovšem zpříjemňují pěkné výhledy, úsek s momidži (na podzim to musí být pecka) a infotabulky.
Hned někde na začátku stoupání jsme využili možnosti dát si pauzu pod záminkou prozkoumání sloupku se záludnou otázkou ze života opic. Byly tam možnosti a)b)c) i odhalení správné odpovědi. Zastávka dvojnásobně naboostovala naše ega, protože nejen, že jsme to přelouskali z japonštiny, ještě jsme správně odhadli, co místní opice jedí. Navíc jsme si pěkně oddechli a mohli stoupat dál... jen abychom u dalšího sloupku zjistili, že nás čeká stejná otázka, tentokrát v angličtině. Nicméně jsme díky poučným tabulkám nabrali spoustu znalostí o opicích už během cesty. Třeba to, že v Japonsku je jedinou původní a volně žijící opicí makak, což je logicky i druh, který je k vidění právě v tomto parku. Také jsme prostudovali pravidla chování, která tam platí, protože opice všude běhají volně. Nekoukat do očí, nekrmit, nevytahovat jídlo ani PET lahve a nepřibližovat se k opicím blíž než na 3 metry.
Na vrcholu hory je umístěna dřevěná budka s mřížemi v oknech, která je jediným místem, odkud je možné krmit opice. Funguje to tak, že turisti vlezou dovnitř do této "odpočívárny", koupí si tam krmení pro opice a pak zevnitř přes mříže krmí opice ven.
My jsme této možnosti také využili, koupili nakrájené banány a podávali je ven přes mříž do pacek opic spořádaně se střídajících u krmicího okna.
Když jsme si užili přímého kontaktu s opicemi, vylezli jsme z odpočívárny ven a ještě si užili krásného výhledu na město a blízkého na volně obíhající opice. Náš nejzajímavější postřeh je, že se blbě dodržuje přikázaný odstup 3 metry, když si opice usmyslí, že si sedne doprostřed jediné vaší únikové cesty. A ještě se u toho tváří takhle:
Ale všechno dobře dopadlo a z parku jsme se nakonec dostali. Pokud na svých cestách budete projíždět kolem Arašijamy, Monkey Park Iwatajama určitě doporučujeme.
Lusi
Žádné komentáře:
Okomentovat