Kawasaki leží asi 20 minut cesty vlakem od centra Tokia. Kromě nejkratších jezdících schodů na světě nás sem přilákalo i muzeum vědy společnosti Toshiba.
Celé muzeum zabírá pouze část jednoho patra budovy. První z asi devíti oddělení je věnováno historii společnosti Toshiba. Jedním ze zakladatelů byl řemeslník, který se v polovině 19. století věnoval výrobě mechanických automat. Nad jeho mechanickou želvou jsme uznale pokývali hlavami. S příchodem elektřiny a elektroniky se měla společnost čile k světu. Na několika vitrínách jsme proto zahlédli kromě nálepky "první v Japonsku" i "první na světě". Poprvé jsme na vlastní oči viděli katodovou trubici v analogové televizní kameře. Popisky byly naštěstí kromě japonštiny i v angličtině.
Další části výstavy byly kupodivu ještě zajímavější, protože byly interaktivní. Tušili jsme, že některé části jsou věnovány hlavně dětským návštěvníkům. I přesto jsme si rádi zasoutěžili v generování elektřiny pomocí elektromagnetické indukce. Sednout si do publika naučného představení mezi japonské děti předškolního věku jsme se ale neodvážili.
Z ukázek základních fyzikálních jevů se výstava postupně překlopila do technologií současnosti a blízké budoucnosti. Logicky i do toho, jak konkrétně na tomto poli přispívá svými výrobky a systémy společnost Toshiba. Zaujaly nás hlavně různé senzory pro osobní použití (měření tepu, rozpoznávání okolí podle zvuků) i veřejné prostory (detekce obličeje).
Zlatým hřebem ale byla ukázka magnetické levitace. Jakmile jsme se přiblížili k záhadnému stříbrnému prstenci, přicupitala k nám uniformovaná slečna s nabídkou názorné ukázky. Nejprve nám vysvětlila, že stříbrný prstenec je ve skutečnosti kolejnice obsahující velmi silný magnet. Na něj pak položila misku s několika menšími magnety. Pak se omluvila, aby se vzápětí vrátila z vedlejší místnosti v ochranné zástěře, brýlích a s kouřící termoskou.
"Toto je tekutý dusík. Pomocí něj nyní ochladíme magnety v misce." A s úsměvem vyprázdnila celou termosku do misky. "Prosím chvíli strpení, musím si dojít pro další." Se spadlou čelistí jsme pak sledovali, jak slečna jen kvůli našemu povyražení vylévá do misky další termosku. A to už magnetům v misce stačilo na to, aby se dostavil efekt supravodivosti a miska skutečně zůstala levitovat několik centimetrů nad kolejnicí.
V tu chvíli slečna do misky strčila. Miska nejenže spořádaně levitovala nad kolejnicí, ale dokonce kopírovala její kruhový tvar a několikrát opsala celý oblouk. Prý se tomu říká "pin effect" ("efekt připnutí"). Využívá se ho např. pro pohyb rychlovlaků těsně nad kolejí. Ke chlazení tam prý ale nejspíš používají něco jiného, než tekutý dusík :)
Jarník
Žádné komentáře:
Okomentovat