Máme doma v Praze dva adaptéry na japonskou zásuvku. Kolik jsme si jich vzali do Japonska? Jeden na britskou. Zjistili jsme to první večer se zařízeními napůl vybitými. No co, stejně jsme se další den museli vypravit zpět na letiště pro tu nešťastnou SIMku (co by člověk neudělal pro internet) a kde jinde by měli mít redukci z japonské zásuvky na evropskou, když ne na letišti.
Chvilku to trvalo, ale objevili jsme na letišti u příletů krámek, který tyto redukce a další cestovatelské potřeby prodával. Vybrali jsme podle kategorie tu správnou (francouzská rozteč) a vyrazili k domovu s pocitem dobře splněného úkolu. Jaké bylo naše překvapení, když jsme ji na hostelu vybalili z ne zcela průhledného obalu. Šlo totiž o opačnou redukci z evropské zásuvky na japonskou (a případně i jinou). Kdo je u všech všudy cílovkou zámořských adaptérů v PŘÍLETOVÉ hale? Japonci vracející se z cest s myšlenkou "Á, přesně tohle mi celou dobu v Evropě chybělo, to musím koupit."!?
Naše mobilní zařízení už tou dobou byla vybitá téměř do mrtě, takže bylo nutné problém řešit. Pomohl nám majitel hostelu zapůjčením správného adaptéru. Byl správný v tom, že převáděl japonskou zásuvku na evropskou. Do toho evropského konce ovšem naše nabíječka ne zcela pasovala. Zde přišla vhod redukce z letiště, která sedla perfektně. A do ní už jsme mohli zapojit, co jsme chtěli. Hurá. Na jednu noc vyřešeno.
Další den jsme pro správnou součástku zamířili na jistotu do míst, kde jsme ji sehnali před dvěma lety. Akihabaře se přece nepřezdívá Electric Town kvůli tomu, že tam prodávají mangu. Lov byl úspěšný a naše dobíjení zachráněno.
Lusi
Žádné komentáře:
Okomentovat