úterý 27. listopadu 2012

Den 7. - Kjóto

Podle rady našeho japonského hostitele jsme vyrazili na autobus vyzbrojeni deštníky. Čekal nás výlet ke zlatému pavilonu a do bambusového lesa Arašijama.
Zlatý pavilon Kinkakudži bylo původně sídlo panovníka, horní dvě patra domku na kraji jezera jsou pokrytá plátky zlata. Déšť zesiloval, ale dal se snést, kromě toho snížil počet návštěvníků na únosnou mez. Většinu jich tvořili skupinky Japonců a školní výpravy. Kromě pavilonu a dalších chrámů jsme opět obdivovali rudnoucí momidži. Překvapila nás uniformovaná uklízečka, která obří pinzetou s rozvážnou prezicností vracela jednotlivé lístky z chodníku na jejich patřičné místo pod stromem.
Závěrem jsme si koupili sladké knedlíčky dango na špejli a ohřátý zelený čas z automatu, který nám přišel v chladném počasí náramně vhod. Japonské automaty na pití jsou vychytané - horní patra s plechovkami a lahvemi jsou ohřívaná, spodní patra naopak chlazená. Dokonce i v obchodech mají vyhřívané nebo chlazené přímo regály, takže si pak sáhnete přímo pro nahřátý zelený čaj nebo chlazenou onigiri.
Došli jsme na vlakovou stanici, překvapivě ale nepatřila státním drahám JR (na které jsme měli neomezený rail pass), ale místnímu dopravci, takže se naše procházka deštěm rázem zdvojnásobila až k nejbližší stanici JR. Ve vlaku nám pak bylo dobře, ale opět se to zkomplikovalo - plánovaná výstupní zastávka, kterou jsme si našli na mapě, byla na jiné trati (opět soukromého dopravce), takže jsme nechtěně skončili o zastávku dál na mostě uprostřed horského údolí. Shodou okolností šlo o Hozukjó, divokou řeku s romanticky zamlženým okolím, kterou nám doporučovali Lišák a Viki a měli jsme ji v záloze. Prošli jsme se po mostě a okolí, pofotili a dalším vlakem se vrátili do správné zastávky Saga-Arašijama. 


V blízkém okolí tu stojí několik chrámů a hlavně hustý a mohutný bambusový háj. Déšť ale neustával, spíš naopak, takže už po prvním chrámu jsme byli promočení až po kolena. Chodník v bambusovém háji se změnil v řeku. Chrámy jsme proto vynechali, hájem ve spěchu propluli a stáhli se zpět do Kjóta.
Vhodné místo k usušení jsme na Kjótském nádraží hledali marně, čvachtavě jsme proto usedli v jedné z restaurací a potají osychali. Náš japonský hostitel se doma učil na test, vracet jsme se tedy zatím nechtěli. V turistickém centru na nádraží nás zaujal lístek s upoutávkou na ohňostroj, který měl začínat v nedalekém městečku za pár hodin. Po dotázání se na podrobnosti se pracovnice infocentra upřímně pozastavila nad ohňostrojem v listopadu (v Japonsku je to výhradně letní záležitost) a nechala se k lístku zavést. Spojení do místa konání nám ale pomohla najít. Venku jsme zjistili, že stále prší a zaváhali, zda náhodou ten ohňostroj kvůli nepřízni počasí nebude zrušen. Chtěli jsme si to tedy ověřit. Po návratu do infocentra jsme ale lístek na nástěnce již nenašli a brali to tedy jako potvrzení naší domněnky.

 

Stále v mokrých botách jsme se jako náhradní program vydali shánět pohlednice, které bychom mohli poslat domů. Na poště, a vlastně skoro nikde, neměli žádné pohlednice s fotkami, pouze tradiční dřevotisky nebo tušovou malbu, paní u přepážky nás ale odkázala na suvenýry v nedaleké Kyoto Tower, kde jsme konečně uspěli. Čas se nachýlil, vyrazili jsme proto domů v naději, že náš Japonec už má učení dost.
V metru najednou vprostřed rozhovoru slyšíme "Ahoj" a vedle nás stál náš krajan, prý na měsíc v Japonsku. Srovnali jsme zkušenosti s počasím a Japonskem obecně, rozloučili se a vystoupili. Doma jsme boty vycpali papírovými utěrkami a vysušili zapůjčeným fénem. Našemu hostiteli začínala noční směna v blízké nudlárně, rozhodli jsme se proto poslechnout jeho pozvání. Dostali jsme i slevové kupóny, takže jsme si jejich vyhlášený rámen (nudlový vývar sloužící jako hlavní jídlo) mohli vychutnat se slevou. Oproti jiným rámenům, které jsme ochutnali, měl tenhle hustší smetanovou omáčku připomínající spíš svíčkovou než čirý vývar, takže jsme si pochutnali.


Jako bonus jsem v nudlárně zapomněl deštník. Kjóto se nám prvním dnem moc nepředvedlo, ale naštěstí jsme si to další dny vynahradili.

Jarník


Žádné komentáře:

Okomentovat