Naši letošní flákací dovolenou na řeckém ostrově Zakynthos jsme se rozhodli zpestřit jedním odpoledním/večerním výletem z letoviska Kalamaki do hlavního města ostrova (nazývaného taktéž Zakynthos či Zante jako celý ostrov). Výprava to byla zábavná, poučná a dobrodružnější, než jsme čekali.O své zážittky a poznatky se rádi podělíme. Třeba někomu z vás k něčemu budou.
Kalamaki je od hlavního města poměrně nedaleko (přibližně 6-7 km), na pěší výlet to ale vzhledem k terénu rozhodně není. Jako dopravu jsme se tedy rozhodli využít místní autobus. Předem jsme se připravili a nastudovali vše, co bylo vyvěšené na zastávkách v Kalamaki. Nebylo toho mnoho (vlastně všude jen cedule s názvy cílů a několika časy), už tady jsme ale zjistili první zajímavou věc:
Rada č. 1: Časy odjezdů autobusů jsou po celé vesnici stejné, ať je v ní zastávek kolik chce. A i přesto, že se tváří velmi přesně (např. 17:25), jsou silně orientační.
Když jsme tedy vyrazili a konečně se dočkali vytouženého autobusu (s cca 20 minutovým zpožděním), potvrdili jsme si další významnou domněnku.
Rada č. 2: To, na které straně silnice je zastávka, a odkud přijede autobus spolu vůbec nesouvisí.
Autobusy jezdí kolečko Zakynthos-Laganas-Kalamaki-Zakynthos. Mám pocit, že někdy i v opačném směru, ale to už si nepamatuji na sto procent. Lístek z Kalamaki se dá koupit u řidiče a stojí cca 1,60 €. Cesta do hlavního města netrvala dlouho, přesto rozhodně déle, než byste čekali u sedmi kilometrů. V autobuse v odpoledních hodinách bylo narváno, ale dalo se to přežít díky slečně s vějířem. Většinu cestujících tvořili turisti.
Autobus nás vykopl na nádraží, které se na první pohled zdá být v pustině, ale ve skutečnosti je jen kousek od cíle.
Kdyby na místě náhodou žádný dav nebyl, jděte pořád dolů kolmo k nádraží a hlavní město nemůžete minout. Do pěti minut jste v centru, protože městečko je to opravdu maličké. Pokud by vám ani tato rada nestačila, vězte, že přímo před autobusákem stojí velká mapa města pro nejisté turisty, takže se určitě neztratíte. My jsme si tuhle mapu vyfotili a žádné další navigační prostředky jsme pak už nepotřebovali.
K samotnému hlavnímu městu moc rad a doporučení nemáme, snad jen:
Rada č. 4: Potkáte-li muže s puškami, držte se od nich dál, zacpěte si uši a koukejte, kam dopadají broky.
Nám se totiž podařilo se procházet po ulici, na které hlouček chlapíků zčistajasna začal střílet ze svých pušek. Po prvotním šoku a úprku, jsme vysledovali, že danou ulicí nejspíš právě projížděli svatebčané a střelba byla na jejich počest. Aby toho adrenalinu ovšem nebylo málo, broky po chvíli začaly dopadat přesně na cestu, která vedla k autobusáku, konkrétně přímo do míst, kde jsme se právě nacházeli. Tomuto zážitku se pokud možno pokuste vyhnout.
Co se cesty zpět týče, skýtala jen jeden malý chyták.
Rada č. 5: Lístky na autobus začínající na autobusovém nádraží není možné koupit u řidiče, ale pouze u pokladny na nádraží.
Nebyli jsme ale zdaleka jediní, kdo se od autobusu na poslední chvíli vracel shánět lístek na nádraží. Zmatení turisté jsou tam evidentně na denním pořádku.
Cesta zpátky probíhala poklidně. Jeli jsme přes Laganas, takže byla o poznání delší, ale aspoň jsme si z busu mohli podrobně prohlédnout ono letovisko, známé pro svůj noční život. Do Kalamaki jsme pak dorazili asi s dvacetiminutovým zpožděním oproti jízdnímu řádu. Jsme v přece v Řecku. Jak jsme se mohli během pobytu přesvědčit mnohokrát, v těchto zeměpisných šířkách platí časové pásmo GMT (= Greek Maybe Time).
Žádné komentáře:
Okomentovat